Cejch

S úctou se skláním ke každýmu, kdo umí něco rukama. Možná protože uříznout třeba rovně prkno je pro mě naprosto nadlidskej výkon a obdivuju každýho, kdo to umí. Připomíná mi to jednu rodinu, kde chlapík je špičkovej diplomat, ale není si doma schopnej udělat ani čaj. Ptal jsem se jeho ženy, jestli jí to nevadí. Ani ne, povídá. On je totiž strašně vděčnej strávník a neskonale mě obdivuje i za krajíc chleba s máslem.

Když mi Michal Fexa nabídnul, že nám udělá cejch, vůbec jsem netušil, proč bych ho měl potřebovat. Jenže když se pak podíváte na ten kus železa, na tu přesnost písmen, na tu hmotu, na ty hrany, popadne vás až taková hrdost na lidský plemeno, že tohle všechno někdo umí rukama. Ten kus železa potřebujete nutně, to dá rozum.

Na začátku všeho vždy stojí vize. Požadavek, grafický návrh, skica. V případě LANDCRAFT se jednalo o jednoduchou, jasně definovanou předlohu s vybraným fontem písma. Ve složitějších případech, např. při lití bronzových pamětních desek je první fáze trochu obsáhlejší a náročnější na přípravu. Nejde vždy jen o plochý text a někdy je nutné přizvat přizvat k dílu také sochaře.

Pravda je taková, že my ho skutečně potřebovat budeme. Celní správa totiž touží po tom, aby naše sudy v daňovém skladu byly nezaměnitelné. Kromě jejich zkalibrování je tak ještě musíme označit vlastním logem, vypálit přesný objem a unikátní číslo, které se bude shodovat s číslem v našich knihách.

Jsme v době pokrokové. K přípravě modelu pro formování se využívá počítač s řízenou frézou, ale ještě děda dělal tuto práci ručně, literu po liteře. Usazením jednotlivých písmen na podkladovou desku vznikne model. Dokončený model již slévač zaformuje do velmi jemného písku. Zjednodušeně řečeno, jako bábovičku. Model musí být přesný, hladký a čistý. Jinak ho z písku prostě nevyndáte bez porušení grafiky. Do takto připravené formy se za určité teploty nalije bronz. Na světě je neobrobený odlitek.

Kolik my tam těch sudů budeme mít? 4.000 litrů 50% kořalky, to znamená 16 bariků ročně. Spíš ale míň, protože optimální koncentrace pro zrání ve dřevě je asi 62%. Když uvážím, že tři roky je pro zrání jablek minimum, bude tam asi 50 sudů. Představuju si je narovnaný vedle sebe podél stěny ve třech vrstvách. Pro mě, co jsem od malička ulítával na naštosovanejch kompotech u babičky ve sklepě, to bude dokonalej pohled.

Nastupuje cizelování a broušení čelní plochy. Cizelování je vlastně zbavení odlitku všeho co na výsledný výrobek nepatří. Cizelér odstraní nerovnosti a domodeluje výslednou grafiku. Ruční práce z které bolí ruce. Následuje přebroušení čel jednotlivých písmen nahrubo. Opět ručně. Objeví-li se náhodou vzduchová bublinka, brousíte znovu. Pro sjednocení plochy výrobku se upraví povrch tzv. pískováním. Jde o tlakové otryskávání povrchu pískem. Ještě jedno závěrečné přebroušení čelní strany, aby výsledný text vystoupil do popředí. Hotovo.

Vzít ten kus železa a ponořit ho do ohně je neuvěřitelně uspokojující. Uhlíky, žhnoucí červeň a jas, kouř, malý jiskřičky na povrchu kovu. Trvá dlouho, než se nažhaví. Hodně dlouho. Ale pak září do tmy jako kráter sopky. Cítím v sobě ten patos, když ho poprvé přiložím na kus fošny. Čekám kouř a syčení, ale neděje se nic. Málo jsi žhavil, chlapče. Znovu.

Posledním krokem výroby je patinování. Ochrana proti působení okolních vlivů. Jde o povrch, který vzniká chemickou reakcí nanášených látek na povrch odlitku. Pro finální ochranu se ještě na povrch nanese vrstva včelího vosku. Staletími vyzkoušená přírodní ochrana. Vyrábí atelier Vocelova.

Pak zasyčí, pryskyřice ve dřevě povoluje, pálí se a voní. Tohle je nanečisto, takže smrk. Sudy jsou z dubu, tam to bude vonět úplně jinak. Jako červený. Jako podzimní listí v lesích nad Řevnicema. Jako když štípu třísky. Jako když vytáčím sud od vína. Jako…