Tam, kde bydlí daň
Když chcete vyrábět alkohol, je celkem logický, že ho budete mít celkem dost. Že vám bude někde ležet a zrát, než ho nalahvujete a prodáte. Kde bude ležet? V našem případě většinou v sudu, protože zrání ve dřevě je podle mě to, co zdejším kořalkám chybí. To by chtělo změnit. Ročně hodláme vyrobit maximálně 2000 litrů 100% lihu. To je trochu nepraktická hodnota, protože týhle koncentrace nikdy nedosáhnete, takže to v praxi znamená asi 4000 litrů 50% alkoholu, což je běžná koncentrace. Počítáme s tím, že vlajkovou loď nebudeme pouštět před třetím rokem. Počítejte se mnou: ročně 4000 litrů, za tři roky je to 12000 litrů chlastu. Kterej někde leží. Kde? Tomu místu se říká daňový sklad.
Malá matematická vsuvka. Z jednoho hektolitru 100% lihu je třeba odvést státu 28.500 Kč. Tomu se říká spotřební daň. Z litru 100% alkoholu je to teda 285 korun. Z litru 50% alkoholu je to 142,50 Kč, z půllitrový láhve je to pěkných 71,25 Kč. To samozřejmě není všechno, protože tam ještě nemáme DPH 21%, to ovšem vypočítáváte celkový ceny láhve. Takže pokud po tříletým zrání budu chtít, aby se láhev vešla do 500 Kč, nechám státu 71,25 za spotřebku a dalších 105 za DPH. Je teda jasný, že když má stát na jedný vaší láhvi skoro dvě stovky, bude si na svoje prachy dávat zatracenýho majzla. Za vaše prachy, to je snad jasný.
Malá zeměpisná vsuvka. U nás to ještě není zdaleka tak hrozný. Když budete chlastat ve Norsku, na spotřební dani z půllitrovky 40% alkoholu dáte jejich státu 464 Kč. Na Islandu i ve Švédsku to bude kolem tří stovek, ve Finsku i v Austrálii přes dvě kila. Nejmíň si stát bere v USA, asi dva dolary. Z Evropy jsou nejmenší hamouni v Itálii a Španělsku, kolem čtyřiceti korun.
Takže daňový sklad. Je to místo, kde váš alkohol leží a zraje. U toho se samozřejmě odpařuje. Tomu odparu se poeticky říká andělský podíl, techniky ztráty odparem a na to se podíváme jindy. Zajímavá kapitola. Větší poetika daňového skladu je v tom, že alkoholu tam může být maximálně 250 litrů, jinak už to není jen daňový sklad, ale taky sklad nebezpečných hořlavin. Nastupujou hasiči, na který se taky radši podíváme jindy. Velice zajímavá kapitola.
Když konečně máte sklad, který jste vybavili nehořlavou elektroinstalací, kanálkama na odtok hořlaviny v případě rozlití a požárním sprinklerem a následně jste mu postavili úplně jinej barák, protože sklad hořlavin přece nemůžu mít ve vlastním domě, ani kdybych chtěl, můžeme začít instalovat síť. Na co? Přece na kamery. Protože tam, kde bydlí chlast, bydlí taky daň. A ta daň je státu, takže mu na ni (za svý, jak jinak) musíte dávat bacha. Popisovat to detailně nemá smysl, udělal to hned po vzniku zákona Martin Žufánek a udělal to pěkně. Fakt, že za mraky peněz nepřetržitě streamujete ležící sudy (slow sud TV), vás ještě nepřipravuje o možnost osobní návštěvy celníků. Ti můžou přijít kdykoliv. Opravdu kdykoliv.
Závěr? Každá země má něco. Někde mají kolky, aby bylo jasný, že láhev bez kolku se prostě na trhu nesmí objevit. Když se objeví, je to vaše vina. Daň platíte podle toho, kolik jste odebrali kolků. Jinde mají lihová měřidla. Všechno, co vypálíte, proteče přes měřidlo. Daň platíte podle záznamů z měřidla a když někdo zjistí, že jste s ním dělali (s)kopičiny, jdete si sednout. Někde maj zaplombovanou celou destilační kolonu, abyste si nemohli ukápnout někam vedle. Jinde maj kamery, abyste si nemohli odsát koštýřem panáka. My máme všechno. Zapečetěnou kolonu, měřidlo, kolky i kamery. Proč? Protože kradů všici. Neasi.