Tyhle jablka jsou z Kakovic. Je to malá vesnice v zemi nikoho, v krajině mezi podhůřím Šumavy a jiihočeskou pánví. Je to přesně ten typ vesnice, kde chcete mít chalupu, protože se tam neděje vůbec nic. Lišky tam dávaj dobrou noc a dobrý ráno tam dávaj místní zemědělci, když v ranních mlhách startujou svoje traktory. Čas tu běží svébytným tempem; jako by se všechny ty internety nepromítaly do starých sadů, na okrajích zarostlých kopřivama.
Ty čtyři hektary na okraji obce si nechal pan Kubata certifikovat jako bio. Rostou tu staré vysokokmeny odrůd, které se už dneska vidí poměrně málo. Boikovo, ontario, jeptiška, grávštýnské, gdáňský hranáč, řehtáč soudkovitý, boskoopské neb kožená reneta.

Dozrávají v průběhu října a nechávají se ochotně střásat na zem, šikmo vysoušenou měkkými paprsky podzimního slunce. Moderní sadová jablka jsou možná dobrá na jídlo, vydrží třeba i dlouho na pultech, ale dobrou pálenku z nich prostě neuděláte. Na tu potřebujete kombinaci sladkosti, hořkosti a kyseliny. Potřebujete kořenitost, kterou vám dají jen staré sady.
Tady jeden takový je. Jeho jablka jsme posbírali v říjnu 2018, podrtili je, vylisovali a nechali přes zimu venku kvasit. O rok později jsme měli kubík cideru a povolení k lihovaru. Po dalších třech letech ho máte tady v láhvi.
Lahvováno: 10/2022
Obsah: 500 ml
Alkohol: 43%