Newsletter z února 2023

Přinášíme vám jakdyby mír a lásku.

Co je to spirit? Spirit je duch. Podstata toho, co je skryto uvnitř. Obsah. Esence. Představte si, že sedíte na okraji skály. Je horký den na vrcholu léta, jen lehký vánek zmírňuje palčivost sluneční záře. Vzduch se tetelí vůní, která se odpařuje z lesa vůkol. Vůně je jeho podstatou.

Když chcete zachytit podstatu lesa, musíte se ponořit do jeho chemie. Zjistit, co tu vůni dělá. Jeho esencí (kromě nebeské harmonie) jsou totiž těkavé terpeny, které se odpařují z jehličí a pryskyřice skryté v záhybech kůry. K těm hlavním patří α-pinen, myrcen, sabinen nebo limonen, astrálně vonící látky, které příroda zjevně vytvořila proto, aby se vám mohla točit hlava opojením nad krásou světa. 

Naprosto neuvěřitelný je, že všechny tyhle látky najdete v jalovčince, plodu jalovce. Jalovec jako by tu byl od toho, abyste si podstatu lesa mohli přinést domů a opájet se jí ve chvílích, kdy není vrchol léta a vy zrovna nesedíte na tom okraji skály. 

Pečlivě jsme zkoumali jalovec. Skrze chemii i skrze meditaci. Hluboká čakra znějící v subkontra D vibruje v pečlivě vybraných plodech mohutným óm, které naplňuje celý vesmír. Stačí se napojit na jeho efemérní tremolo, definující harmonii sfér v meta-platónském pojetí transcendentality.

Ano, naše borovička je plná lesních vůní, takže by se mohlo zdát, že je vážně z borovice, ale borovička s borovicí nijak nesouvisí (samozřejmě až na morfologickou ambiguitu). Její jméno je odvozené ze slovenského výrazu borievka, což znamená jalovčinka. Plody jalovce jsou tou jedinou ingrediencí, která je na její výrobu potřeba.

O to pečlivěji je třeba hlídat jejich kvalitu a čerstvost. Napojujeme se na jejich podstatu v hlubokém soustředění a pinzetou vybíráme ty nejkrásnější plody (byť slovo krása je čistě antropomorfizovaná veličina, která nedosahuje skutečné podstaty dokonalosti v Hegelovském slova smyslu) a pod lupou zkoumáme jejich záhyby vzniklé sušením. 

Když jich napinzetujeme jakdyby hromadu, jdeme destilovat. Totiž zachycovat spirit, podstatu neboli esenci. Mladou borovičku pak dáme na pár měsíců do tří různých sudů. Jeden byl po rumu, druhý po vermutu a třetí po bílém víně. Tam získala trochu zlatavé barvy a lehký nádech vesmírného karamelu. 

Loni na jaře jsme začali přemýšlet o ultralokálním vermutu. "Víš," říkal Petr: "Chtěl bych udělat něco, co budu moct sebrat v trenkách, jak vylezu po snídani z kuchyně. Ale chtělo by to nějakej fakt speciální sud."

Tak jsme se vypravili do Čejkovic za panem Bařinou. Prolejzáme jeho hromady dřeva a jedna hráň se nám obzvlášť líbí.

"Co to je, pane Bařino?"

"Ále, to je takový... Na to se vyser..."

"Ne, vážně. Co to je? To není dub, ne? Je to třešeň?"

"Ale no jo."

"A z toho byste nám udělal pár soudků?"

"Ale to je blbost..."

"Ale udělal byste nám je?"

"Ale no tak jo."

To je na tom všem vlastně to nejhezčí. Ta možnost zachytit do lahví otisk přírody, nebo aspoň chuť se o to se zpocenou tváří a v zabahněnejch holínkách snažit. Zjednodušujeme se, objevujeme prostou krásu jedné každé rostliny. Bezinka, malina, jablko, aronie, šípek... Každá z nich je dokonalou oslavou stvoření a vítězstvím evoluce. A tou největší odměnou pro nás je, když ten arzenál životodárných molekul moc nepokazíme. 

Turmut je ale ještě něco víc. Je poctou místu, které nás přijalo, a které nás hostí. Půdě, na které stojíme, a která do sebe po věky vpíjí nejen samotnou evoluci, ale i všechnu historii zdejších lidí, ať už šlo o slavné kapitoly nebo o přízemní pinožení.  

Pro žádnou ingredienci Turmutu jsme nakonec fakt nemuseli jít dál než čtyřicet kroků po zahradě. (Šlo to normálně v trenkách a nebudili jsme pohoršení.) Dvě stě hlav révy nám dalo mošt a pro sedm druhů pelyňků stačilo sáhnout tři metry od domu. Bylinným extraktem jsme v čerstvě vylisovaném moštu zastavili další kvašení a všechny ingredience tak, jak je stvořila matka Příroda, jsme svěřili těm sudům z třešně. Poznámka: Je to dobrý.

Pár lidí si z nás utahuje, že děláme jenom limitky. Plus se bavíme tím, že k nim píšeme dementní texty a točíme praštěný videa. Pojďte se k nám podívat, říkáme jim. Dojde vám, že v tomhle prostoru se nic jinýho než limitky dělat nedá. A ty texty se píšou vlastně samy. 

Pravda ale je, že jak (lehce a udržitelně) rosteme, snažíme se mít aspoň pár věcí pořád. I tak jde ale vždycky o jednotlivé šarže. Když už hrozí, že něco brzo dopijete, začneme připravovat další sud. 

Co to přesně znamená? Sud je třeba přivézt ze stodoly, vytočit do nerezky a začít ředit. Sudová síla je kolem 62% alkoholu, to by se nikomu pít nechtělo. Při ředění se na hladině vysráží oleje a vosky, ty je třeba sebrat a filtrovat. Pak rozehřejeme v kotlíku med, mírně doslazujeme a barvíme buď pyré nebo sušenými plody. Pak to zase musíme nechat sednout. Teprve pak to můžeme poslat na analýzu, zjistit skutečný obsah alkoholu, podle něj objednat kolky a až přijdou, můžeme lahvovat.

Nová várka cirkulární maliny a cirkulárního pomeranče se blíží. Čekejte přátelské pošťouchnutí do mailu během následujících tří týdnů. 

Někdy na začátku července 21 hrál Petr na vernisáži v Zátiší. Po hraní si sednul s kolegou kytaristou u piva. Možná pod vlivem Dámského gambitu se řeč stočila na šachy. Přitočil se vystavující umělec a poznamenal: "Jo, šachy. Teď jsem o nich vydal knihu." Měl ji s sebou. Bylo to neskutečný zachycení šachů v malířství a sochařství za posledních pět set let.

"Ale chlapi, teď pracuju na fakt velkym projektu. Představte si, absint, obrovská inspirace pro celý minulý století. V Holandsku jsem udělal projekci Andaluzskýho psa, od Bunuela, znáteho, ne? Ten film jsem pustil asi třiceti divákům a nalil jsem jim tři sklenky absintu. Po třech se prej člověk dotýká čistý pravdy. A pak jsme si ten film pustili znovu. Chlapi, je to totální magie! Fakt to funguje... Ale počkejte! To neni všechno... Sklo! Živý, hutný... Udělám láhve...Každou jinou! Bude jich 111, každá jiná..."

Co byste dělali po takový historce vy? My jsme nasypali do kotle byliny.

Petr Herel Raabenstein je malíř a konceptuální umělec. Nechá se volně smýkat životem a děje světa se mu míhaj před očima. V jednu chvíli si řekne, že právě tohle je úžasný téma a začne ho zpracovávat. Výsledkem je dílo. Tak to bylo s tou knížkou o šachách. Uběhl víc než rok a ty láhve stojej u nás na stole. A ty byliny jsou pěkně odpočatý z dubovýho sudu.

Herel mezitím pracoval na láhvích, na kazetách, na etiketách a na propagaci. Když jsme mu teď v lednu představili hotový absinth, rozplýval se blahem. Teď nám zbývá ještě to všechno sesadit dohromady a připravit k prodeji. Ačkoliv je celý koncept jeho, prodávat se to bude u nás, protože obstarávat si kvůli stovce láhví koncesi na prodej alkoholu je nesmysl. 

Čekejte výsostně investiční a uměleckou záležitost, čemuž bude odpovídat i cena. Podrobnosti příště, tohle je jenom teaser.

Už jste viděli, co máme letos v plánu? Je to zase deset láhví, z nichž TURMUT a BOROVIČKA jsou ty první dvě. Pokud se nechcete o nic starat (výhoda), můžete si koupit předplatné na celý rok a my vám všechny flašky pošleme až domů. Nejenže se na vás zaručeně dostane, kdyby něčeho bylo málo, ale ještě to dostanete jako první. 

Co vás čeká v dubnové emisi? To nikdo neví. Příští týden se vypravíme do stodoly a budeme vybírat. Sledujte nás na Facebooku nebo na Instagramu, budete při tom.