SHIKOKU

Naše smýšlení nabralo hned od počátku záchranářský směr. Nabídli jsme spásu několika sadům v okolí Prahy a sesbírali jejich jablka. Začali jsme objíždět pivovary a brát od nich kaly z výroby kyseláčů. Přivezli jsme kakaové, citronové i pomerančové slupky, kterým hrozil tak maximálně kompost. Ze všeho jsme udělali alkohol.

A pak se ozvala Katka Winterová, že má strašně moc dýní. Dýně? Co s tím jako budeme dělat? Jenže když ony byly fakt úžasný!

Nebyly to dýně hokkaidó. Byla to všehochuť malých, sladkých, okrasných, muškátových, olejných, přerostlých i podivně baňatých špagetových exemplářů, které odmítly supermarkety pro jejich tvar, barvu nebo velikost. Začali jsme jim říkat shikoku.

Zpracovali jsme tenkrát celou její várku společně s jablky a dali to do sudu. Byla to původně taková hříčka, ale po pár letech se ukázalo, že to má kromě kouzla neopakovaného i svůj vtip a šarm. My jsme z toho upíjeli pro vlastní potěšení a sem tam jsme někomu přinesli láhev: Hele, to je fakt zajímavý. Byla nejčastější odpověď.

Teď, když hrozí, že bychom to mohli takhle rozdat a vy byste to nikdy neochutnali, jsme se rozhodli posledních sto padesát láhvi dát do prodeje. Tady jsou.