TURSKÁ HOŘKÁ

Byliny do fermentovaných nápojů uměl člověk dávat už před osmi tisíci lety. Jedna prastará orientální moudrost říká, že dobrá medicína vždycky chutná hořce, což moderní biologie jen potvrzuje. Jsme vybaveni desítkami různých receptorů pro nejrůznější typy hořkých látek. Má to hluboké evoluční důvody, protože každý z nich měl nějaké určení; důvod, proč tu či onu hořkou látku rozeznáváme a reagujeme na ni. Ať už jde o sekreci trávících šťáv, imunitu nebo hormonální a mnohé další reakce. Turská hořká je pro nás odměnou. Puškvorec, čekanka, lopuch, rebarbora, zeměžluč, benedikt, jablečník a pár dalších - kdo by tušil, že jen z těch našich lokálních pokladů se v sudu narodí taková krása. Ale příroda to ví. Ví, že musí mít i své hořké stránky.